XCamp 2010 aneb jihoitalská retrospektiva

Středa - Den D! Chladné ráno s průzračným vzduchem jako namalované, vítr se přes noc opravdu utišil – dnes není pochyb o tom že se poletí. Dopoledne je hlášen slabý SV vítr a Leone mluví o nejvyšším startu v okolí Tre Finestre. Klikatá cesta autobusem je dlouhá a během ní máme dost času civět do mapy a plánovat FAJíky, FAJe i megaFAJky. „Hlavně to neposrat!“ ozývá se v pravidelných intervalech z úst nejmenovaného Vezíra.

Dojíždíme na Bocca della Selva a anabatické proudění přesně na (jižní) svah dává už v tuto dobu, kolem 10 hodiny, jasně najevo, že žádný severní start nebude třeba. Po briefingu se hned jdeme chystat na start. Apropos, start! Obrovská travnatá mírně skloněná pláň, která se po několika stovkách metrů plynule překlápí do prudkých skalnatých svahů s roklemi. Zezadu je plošina chráněna masívem Monte Mutria skoro 1900 m vysokým a zprava plynule navazují postupně se zvyšující jižní svahy Monte Pesco Lombardo, kam je také potřeba po startu zamířit k nabrání výšky na přeskok na hlavní hřeben Monti di Matese. Bocca della Selva je bezesporu nejlepším startem v oblasti a odlet odtud je opravdu působivý.

Startuju před 12 hodinou a po startu si to dle doporučení namířím doprava. Na první stoupák nemusím dlouho čekat a za chvíli mám několik set metrů nad startem. Letím si ještě víc doprava k vrcholu Monte Pesco, kde už se pěkně zvedá kolega na Streamu, pro pořádný 6-ti metrový výtah až pod základnu ve 2700 metrech. Zzzima! Skáčeme na hlavní hřeben a užíváme si kouzelné scenérie, které nikde v Alpách prostě neuvidíte – jezero Lago di Matese v plochém údolí ve výšce 1000 metrů lemované nejvyššími vrcholy pohoří přitahuje zrak jako perla. Tenké kumuly jsou tu ve výšce 3200-3300 metrů a ve vyšších hladinách je citelný sever. Podmínky jsou ale skvělé i proti větru to jde rychle.

Za nejvyšší horou Monte Miletto (2050 mnm) je nutné opustit snižující se hřeben a přeskočit doleva na výrazný mezihřeben nad Valle Agricola. Před přeskokem to chtělo dotočit výšku, neboť klesák před dosažením hřebene byl místy dost výživný, ale pak už to zas byla jízda. Hřeben postupně klesá a spolu s ním i dno údolí a za vesničkou Capriati končí úplně - pro ty nejambicióznější se nabízí přeskok přes roviny ke kopcům vedoucím ke Cassinu. Moje ambice již po hodině a půl letu omezuje narůstající touha dojít si na malou a tak otáčím. Cestou zpět po hřebínku k Valle Agricola potkávám postupně Petrcha, Jendu Kraťase se Sandrou a když nad kotlem v závěru údolí dotáčím 2800 m, prolétne kolem mě Soban.

Skáču na první hřeben Matese a kochám se amfiteátrem zvláštního údolí, kde na svahu stojí postupně nad sebou 3 městečka – Piedimonti Matese, Castello Matese a nejvýše San Gregorio Matese. Přestože přeskok jsem začínal s obrovskou výškou a větrem v zádech, po přeletení „údolí vesniček“ hniju s citelným protivětrem. Vůbec vítr na Matese je hodně zajímavý fenomén – na konci jsme se shodli, že v každé oblasti foukalo jiným směrem a systém větrů je tu celkem složitý.

Na úrovni San Potito Sannitico chytám nad hřebenem pěkný stoupák, dolétávám 2 další padáky a rychle směřuju na jihovýchodní konec pohoří Matese.Je po třetí hodině odpolední, termika chodí jak víno silnými stoupáky přes 2500 m, tak tedy co s načatým přeletem? Na úrovni posledního izolovaného brdku se pouštím dopředu do rovin s cílem vytáhnout tykadlo tak, aby vzniklo „něco jako FAI“. Ale ouha, čím víc se moje výška snižuje, tím silnější je protivítr – na půl speedu letím sotva 20-25 km/h a docela hniju...když se proklesám pod 1000 m nadmořských, ztrácím trpělivost, otáčím to a nechávám se zfouknout zpět (až druhý den nám Leone osvětlil lépe systém větrů kolem Matese a tak jsem seznal, že jsem se do rovin pustil v jednom z těch špatných míst – vítr zde protahuje dýzou mezi Matese a masívem San Michele). Nad postupně se zvyšujícím předpolí to bublá a za chvíli jsem opět zpátky nad hřebenem. V amfiteátru kolem Calvisi docela výrazně profukuje od JZ-Z, ale za žebrem to dle očekávání zase je – spolu s Frantou Brožem, který přiletěl z druhé strany, vytáčíme přes 2500 m a letíme do rovin. Mě už se ale podstatně více než podruhé do rovin chce poprvé na záchod a tak další potenciální prodloužení letu rezignuju a obrovský přebytek výšky utrácím v okolí San Potito Sannitico.

Večer se scházíme v kempu, jak ti co dolétli sem a popřistávali v okolí, tak ti co dorazili svozem. První letovému dni se bohužel nevyhly některé svozové zmatky. Smolíka si vytáhl Soban, který čekal na svoz do hluboké tmy. Jako malou náplast za toto nedopatření byl poté svezen k Leonemu domů, kde dostal najíst a napít:) Druhý den jsme jako opatření proti těmto zmatkům zavedli potvrzovací SMS a další problémy už naštěstí nenastaly. Denní skóre ovládl místní guru Leone před Petrem Chromcem a Honzou Krátkým, v Hobby kategorii to nejdále dotáhl Jenda Kraťas před belgičanem Tomem Rogiem a Mirkem „Sobanem“ Sobotkou. Den zakončujeme opět v pizzerii La Ruota pizzou 007 a těstovinami Carbonara; -)