Jak zničit (nejen) závodní paragliding ve jménu bezpečnosti

Možná si vzpomínáte na ten rozruch, který přinesl koncept BBHPP od Ozone – pro osvěžení paměti mohu připomenout dobový článek, ve kterém se celé dění rozebíralo. Ti co to sledovali mi jistě dají za pravdu, že technologie odvozená z BBHPP přinesla do závodního paraglidingu skutečnou revoluci, kvantitativní a kvalitativní skok. Nové „2-lajny“ přinesly nejen bezprecedentní posun v klouzavosti a rychlosti, ale také ve způsobu pilotáže – především ve znatelně vyšší odolnosti křídla proti zaklopení v turbulenci při vysokých rychlostech, dané jednak vyztužením (použitím nylonových prutů v žebrech) a také účinností aktivní pilotáže pomocí zadních popruhů. Tato změna filosofie ovládání vrchlíku byla zřejmě jednou z příčin (lépe řečeno spouštěčů) současného dramatu.

FAI class 6 – jen dobová pošetilost?

Dříve než přeneseme pozornost na současné 2-řadé závodní stroje, vraťme se ještě na chvíli o 2 roky zpátky, do vzrušené debaty kolem BBHPP. Jedním z horkých témat tenkrát bylo, jestli BBHPP, která používala karbonové pruty v žebrech, odpovídá stále ještě definici padákové kluzáku kategorie FAI-3, tedy jedná-li se o „kluzák který nemá tuhou primární konstrukci...“. PMA tehdy navrhovala vytvoření nové třídy FAI-6 a tím oddělení vývojové „větve“ padákových kluzáků s tuhou konstrukcí. Jako kriterium pro stanovení této primární „tuhosti“ byl navržen „ohýbací test“ - podle představy PMA by všechny padáky používající prvky, které nelze bez nenávratného poškození ohnout s poloměrem max. 1 cm, patřily do třídy FAI-6. Tento návrh byl kritizován z mnoha stran jako princielně špatný a čistě účelový (účelem měla být v tomto případě eliminace jednoho konstrukčního řešení). Další vývoj dal kritikům poměrně záhy za pravdu – Ozone vzápětí vyztužil svůj seriový model R10.2 nylonovými pruty a další vývoj v celém odvětví se definitivně od karbonu odklonil.

Ukázalo se tedy, že karbonové pruty nebyly tou podstatnou složkou nového elixíru závodních konstrukcí a zavádění takovýchto konstrukčních omezení by bylo z dnešního pohledu opravdu krátkozraké a nerozumné. Touto epizodou snahy o zavádění konstrukčních omezení usnuly a až do teď jsme je mohli považovat za úsměvný omyl vzrušené doby, kdyby...se nyní neobjevily náznaky, že historie se může opakovat a nám může ztuhne pobavený úsměv na rtech. Ale k tomu se dostaneme později a na tuhle aférku s ohýbáním prutů a novou FAI třídou mezitím nezapomeňme.

Nástup Competition class

Pro pochopení současného dění je dobré znát historii tzv. Competition class. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o synonymum pro všechny závodní padáky, tedy netestované pomocí EN letových testů, prototypy atd. Ale pozor, není tomu tak. Competition class je třída závodních padáků, která fakticky vznikla před necelým rokem, týkala se pouze jediného závodu (MS v Piedrahitě) a hned poté fakticky zemřela. Alespoň tedy klinicky, je možné že se ještě probudí k životu, nikdo ale teď neví, jestli nebude natrvalo zmrzačená a vůbec.

Jak to tedy bylo s competition class? Toto vymezení vzniklo na půdě FAI CIVL jako dlouho očekávané opatření ke zvýšení bezpečnosti závodního létání. Celý proces spustila smrtelná nehoda švýcarského top-pilota Stefana Schmockera na MS v Mexiku na počátku roku 2009, která vyvolala diskusi „co s tím“. Na plenárním zasedání CIVL v únoru 2010 dostala zelenou pracovní skupina, která dostala za úkol navrhnout technická opatření pro závodní křídla na soutěžích kategorie FAI-1 (kategorie FAI-1 jsou MS, ME a kontinentální šampionáty; všechny ostatní závody schválené FAI mají statut FAI-2, včetně závodů PWC, národních šampionátů, atd.), tak aby požadavku „more safety“ bylo učiněno zadost. O rok později, na dalším výročním zasedání CIVL v únoru 2011, byla schválena sada nároků na padákový kluzák (stručně jsem to popisoval zde), která vytvořila definici budoucí competition class. Jedná se tedy o padáky, které prošly požadovaným strukturálním pevnostním testem, na videu byly zaznamenány „figury“ (vycházení z nestandardních letových situací), slovní popis, ve kterých situacích by padákový kluzák neprošel EN-D.

První „ostré“ nasazení competition class padáku se konalo na posledním MS v Piedrahitě. Na stránkách FAI CIVL v sekci Documents (rozklikněte Safety - Competition Class Paragliders) najdete reporty ke všem competition class padákům, které vyhověly předepsaným podmínkám.

Co je důležité si uvědomit – nastavením podmínek pro competition class defacto CIVL přinutila všechny piloty, kteří se chtěli zůčastnit MS, pořídit si nejnovější (v drtivě většině 2-řadý) závodní padákový kluzák. Starší (třeba i jen o sezónu víc) konstrukce závodních padáků, se kterými bylo mnoho pilotů dobře sžito, se výrobcům nevyplatilo testovat pro nároky nové competition class – a na sériovém EN-D kluzáku se pochopitelně nedalo nejnovějším superzávodničkám konkurovat.

Na závody Mistrovství světa přijíždějí i piloti, kteří se nepohybují ve špičce – způsob nominace na MS zaručuje určitý minimální počet míst pro každou zůčastněnou zemi, bez ohledu na to, jestli daný stát má 20 špičkových pilotů létajících PWC nebo žádného. Potkávají se tak spolu piloti světové špičky s piloty výkonnostně (a schopnostmi) o třídy horšími. Je ale jasné, že nikdo nebude chtít jet na nejdůležitější PG závod na světě s padákem, který jej diskvalifikuje proti špičce ještě před startovní kružnicí.