German Open 2008 aneb podzim v Piedrahite

Většina závodníků je tu poprvé tak jako my a jak už se stalo tradicí tak na mistrovství našich západních sousedů nemůžeme chybět. Letos je tu rekordně velká česká partička ve složení Šakal, Štěpíno, Pacoš, Adam, Petr, Tatranka a Zdenka. A aby toho nebylo málo tak přijeli aj bratia Vyparinové s četným slovenským doprovodem.

Závody začaly v neděli, dnes je už pátek a jako každý den doufáme, že dnes snad bude první platný task. A jak se nám tu zatím létalo? Závody začaly krásným počasím, ale bohužel velmi nešťastně.

Létá se tu na severním hřebenu, v neděli foukal slabý vítr od jihu a první část 91km tasku se letěla nad závětrnou stranou hřebene. Počasí bylo parádní s dostupy přes 3km. Bohužel task byl zrušen zhruba po 2h letu kvůli nehodě německého pilota, který to po klapanci a závleku ve 100m napálil ve spirále do země. Okamžitě u něho přistál Šakal a po chvilce ještě jeden švýcarský a německý závodník. Víc než hodinu se ho snažili udržet při životě, ale přes veškerou snahu to bylo bohužel marné. Doktor ze startu dorazil za necelou hodinu a vrtulník přiletěl až za hodinu a půl po nehodě. Velká část pilotů, kteří nebyli na příjmu pokračovala nic netušíc dál v tasku a někteří dali i cíl - o to smutnější bylo překvapení po přistání.

Den na to bylo kolo zrušeno z pietních důvodů - stejně neměl nikdo po včerejších událostech na létání chuť a navíc foukal silný jižní vítr.

V úterý nás vyvezli na start a pro velkou pravděpodobnost vzniku bouřek odpoledne a povážlivě rostoucí mráčky na obzoru byl task zrušen ještě dřív než byl vůbec vypsán. Následovalo celkem pohodové volné létání a někdy kolem 17h přišly i očekávané přeháňky.

Ve středu se konečně letěl pěkný task podobný tomu nedělnímu - celkem 73km. První půlka po hřebeni a druhá v rovinách. Bohužel na náhorní planině za prvním otočňákem vyrostla bouřka, která byla nakonec důvodem pro stopnutí kola. Po přistání většiny pilotů zazněl první (a jediný) startovní výstřel, který přesvědčil i remcaly, že organizátoři ví co činí. Vzhledem k tomu že se letělo ani ne 2h bylo středeční kolo neplatné. Takže zbyla klasická zábava: olivy, chobotničky, kalamary, choriso, pivko, sangria...

Na čtvrtek, byl hlášen přechod fronty, nicméně ještě v poledne bylo nad kopcem azuro a hradba fronty daleko na obzoru. Jen svižnější vítr trochu motal organizátorům šišky. Nakonec byl vypsán 54km dlouhý speed run přímo proti větru do rovin, vstříc blížící se frontě. Start byl na kružnici kolem startoviště s třemi odletovými časy. Tenhle let byl asi pro všechny piloty zdaleka nejintenzivnějším zážitkem - ze začátku to vypadalo na krásný task se základnami ve 2600m, nicméně s přiblížením fronty základny poklesly na 1800m a už dost silný vítr u země ještě zesílil, takže po stopnutí kola hodně pilotů na přistání celkem svižně couvalo. Ty pomalejší však více než zesílení větru překvapil nahlý pokles výšek základen a výrazné zesílení stoupání, takže si Zdenka pěkně pocvičila spirály :-). Prostě každý si našel to své a ty 2h letu si pěkně užil - akorát task zas nebyl platný, protože zastavovat speed run se prostě nedá.

V pátek to už konečně vypadalo nadějně - od samého rána foukalo přesně na komoru, ale už starty prvních windaminů ukázaly, že ani dnes nejsou podmínky na task ideální. Na startu byl slušný cirkus a pomalejší křídla chvílema couvala. V 13h byl páteční task odpískán, otrlejší šli létat a opatrnější jeli dolů busíkem. Večer proběhla v pořadí už třetí párty s ochutnávkou místní šunky - ještě že tu s námi není žádný vegetarián ;-).

Sobota je poslední závodní den a dosud není žádný platný task. Na uznání mistra Německa jsou potřeba 2 tasky a organizátoři nás straší tím, že si ty dva tasky odletíme dneska - něco podobného začlo sice prosakovat už v průběhu včerejší párty, ale tenhle celkem šílený nápad považoval každý za jasnou kachnu. Na start nás organizátoři vyhnali už v 10h, což je tu 2h po východu slunce, ale naštěstí po konzultaci s piloty došli k závěru že dají přednost kvalitě před kvantitou a vypíší jen jeden hezký task.

Počasí vypadalo všelijak: slabé stoupáky, středně silný vítr, zádržná vrstva ve 2km - tedy asi 1000m nad údolím a kousek nad startem a bezoblačná termika. Do těchto podmínek vypsali organizátoři 98km task po větru. Situace po startu není zrovna optimistická - 130 pilotů se zuby nehty snaží alespoň udržet ve výšce startu v několika chumlech, ze kterých tu a tam někdo odpadne aby šel vyhnít do údolí. Startovní kružnice na 7. km se otevírá ve 13:45, což je tady docela brzo i v pěkný den. S Adamem a Zdenkou necháváme odplout homosexuální skupinky a v době, kdy se otevírá kružnice startujeme na pěkně obójkovanou trasu. Zdenka bohužel ještě chvíli vyčkává, takže se ji nedaří dohnat skupinky a letí celou dobu sama. Trať byla zajímavá a dalo se letět několika trasami, ale většinu pilotů vítr sfoukl na 30km do sedýlka s nadmořskou výškou kolem 1500m, kterým se museli protáhnout kvuli mizerným dostupům docela nízko nad zemí. Tady bylo nejtěžší místo a pro spoustu pilotů je tady konečná. V sedýlku ukazuje mladý a nadějný Adam Doležal starým a beznadějným závodníkům jak se lítá v horách a nepochopitelně rychle mizí v dáli a dalších 20km vede se slušným náskokem celé závodní pole.

Na ty, kterým se podařilo přeletět sedlo čekalo sevřené údolíčko se dvěma možnostmi - nasvícený hřeben napravo v závětří, nebo nafukovaný hřebínek vlevo, ale s málo sluníčkem. Jak už to tak bývá správná byla závětrná cesta a kdo ji nevěřil buď skončil na dně zasekaného údolíčka, nebo se aspoň pořádně zdržel když se vracel zpátky za sluníčkem. Posledních 25km tasku už bylo rovinama po větru, takže pohodička. Do cíle na 98. km to dotáhlo celkem 15 pilotů, z našich se nejlíp dařilo Adamovi, který na svém Avaxu XC2 dolétl celkově 4., když ho v rovinách dostihla partička závodníků. Štefan Vyparina skončil na 7. místě, Petr 13. Zbytek české partičky bohužel posedal před kritickým sedýlkem.

No a ti kdo dolétli do cíle měli za odměnu dobrodužnou cestu zpět busíkem až do 23h. V té době už byla většina dobrot ze závěrečné párty snězená a vypitá. A dobře jim tak - nemaj lítat tak daleko :-). V Piedrahitě mezitím prošlo procesí s paňácami na chůdách a s panenkou Marií a hned poté co vše zmizelo v kostele začla oslava ukončení German Open 2008. Ani němci - stejně jako češi- nebudou mít mistra pro rok 2008, ale podle toho jak řádili před pódiem, kde hrála živá kapela to vypadlo, že jim to vůbec nevadí :-). V neděli jsme jestě měli jeden den na polétání po okolí, takže jsme se domu přecijen vraceli s pořádně spálenými ksichtíky :-).

Létání v Piedrahitě je pěkné, terén je celkem zajímavý a díky tomu, že slunce je tu hodně vysoko tak ani ten severní start moc nevadí - termika na severní straně hřebenu je schopna přetlačit i celkem slušně silný vítr z jihu, jak ukázal první den. Nicméně bylo vidět, že letos přišel podzim dřív. Až na první den byly dostupy mizerné, vysoká oblačnost, vítr většinou od jihu a svižnější, stoupáky zpravidla slabé - což v kombinaci s 130 piloty startujcími ve stejný čas způsobovalo solidní tlačenice ve vzduchu. Koncem týdne se ke všemu ještě přidala pořádná zima. Nadruhou stranu tu krásně fungují roviny, takže se dají létat moc pěkné tasky kombinující létání po hřebeni s rovinami. I místní hospůdky, gurmánské specialitky a starobylá městečka i obyčeje mají určitě své kouzlo - nicméně pro případné zájemce by asi bylo lepší vypravit se sem na počasí a o něco dřív než v září. Z vedra asi není třeba mít moc obavy - podlaha je tu v 1km a těch 9dní nám byla častěji zima než teplo. Ale i když počasí moc nevyšlo, tak jsme za ten týden tady nalítali zhruba 20h, což ve světle zkušeností z letošního MČR není zas tak špatné ;-). Až na 2 dny se z těch 9dnů co jsme tu byli létalo denně a na volné létání to bylo celkem slušné - bohužel dnů na pěkný a regulérní task bylo málo. Prostě do pěkné tečky za letošní sezónou tomu tady ještě něco málo chybělo. No ale aspoň se můžem těšit, že ta příští sezóna bude lepší ;-)

Výsledky:

Overall.pdf