Sláva Býkovicím - přelet ze 30m meze

Na místě už stojí několik nedočkavců, krčí hlavu mezi rameny a komentují situaci jako neletovou. Mají pravdu - je zima a nahoře opravdu hodně fouká. Okamžitě hledám kombinézu, kuklu a přilbu, abych se před zimou skryl. Přitom však musím rozbalit celý batoh, a když už je padák i sedačka venku, neodolám a snesu je aspoň pod kopec. Tam už je vítr přijatelný, tak za chvíli připínám padák a velmi nesměle "v postroji paragána" zkouším, zda nebudu couvat. Necouvu a vozím se na úpatí stráně. Trouvám si tedy velmi pozvolna výš a výš - o celých 15m do půli stráně.

Dnes je výjimečný den. V noci rychle přešla studená fronta, vyčistila vzduch a fouká přímo na komoru rychlostí na hranici paraglidových možností. Před býkovickou strání je zorané hnědé pole, které se rychle nahřívá. Z něj chodí rozbité termické intervaly a jeden z těch silnějších mě zrovna zastihuje ve "výšce" a zvedá mě víc a víc. Stojím na místě přímo proti větru, kontroluji, abych nebyl zafouknut dozadu za hranu a vychutnávám si "jarní" termiku se všemi jejími projevy, krotím klapance s maximálním soustředěním a na zálety zatím nemám ani pomyšlení. Displej varia najednou ukazuje 95m nad start. Tato situace je pro mě neznámá, tak se snažím minimalizovat riziko, na konci svahu hledám místo, kde to nestoupá a nedrncá a ve speedu se prosazuji zpět před svah a dolů.

Teprve po delší pauze na zemi a sledování intervalů si ujasňuji, co přesně se ve vzduchu děje a uvědomuji si, že jsem právě propásl příležitost odletět. Za chvíli se předpolí opět nasvěcuje, tak neváhám a opět vyrážím do vzduchu. Tentokrát už si ale zapínám zvuk na variu a místa se stoupáním vyhledávám. 47m a zpátky dolů... 30m a zpátky... nadávám si, že jsem nevyužil příležitosti před hodinou. Ještě chvíli trpělivosti a přichází to... 70m... super, funguje to, nejsem moc vzadu? Kdy mám začít točit? 90m... předemnou svahuje poštolka a stoupá rychleji. Mám se snažit letět za ní nebo už točit, ať mi stoupák v tom větru neuletí? V tom mě to zleva nakopává, neváhám ani chvíli a utahuji ostrou levou zatáčku.

 Pomalu nabírám 600m nad start s velkým snosem směrem k Brnu. Už jsem klidný, už vím, že jsem po Luďkovi druhý člověk, kterému se podařilo odletět z Býkovic. Matně si vybavuji mapu leteckých prostorů a tlačím se na západ, bokem na severní vítr. Cestou potkávám i trojkový stoupák, který ale musím po pár otočkách opustit - nerad bych se přetlačoval s Boeingy. Naštěstí je den jak víno a třikrát se zvedám ze 150m nad zemí. Na východě pozoruji aerovleky z Medlánek, v mém kurzu si to kouří Dukovany. Po hodině přistávám u Veverské Bitýšky, promrzlý a spokojený.

Návrat na start potvrdil, že dnes je Den Velkých Býkovic, a kdo nešel, zaváhal. Nad mezí, kterou jsem ve 13h opouštěl prázdnou, se vozí padáky všech výkonnostních kategorií. Udělám ještě Martině pár fotografií a spěchám domů za povinnostmi. Omlouvám se letošní skvělé letecké sezóně, nad kterou jsem rouhačsky před týdnem lámal hůl, a která i přesto dokázala, že 13. října nekončí. A pro příště si beru ponaučení: bez GPS ani na mez!